Závod Challenge Roth patří mezi legendy světového triatlonu, především třicetiletou tradicí, rychlou tratí (mužský i ženský světový rekord je odsud), skvělým obsazením a neskutečnou atmosférou zejména na cyklistické trati. Pro Čechy je velice atraktivní svou blízkostí a letos byl okořeněn avizovaným pokusem Jana Frodena o překonání světového rekordu.
Závodu jsme se v barvách Kerbera zúčastnili s Honzou Jakubíčkem a Milanem Svobodou, kterého jsme vzali na jednodenní hostování, protože je to Honzův svěřenec, ale hlavně abychom se mohli poprat o umístění v soutěži týmů. Já měl jako vždy respekt k ironmanské distanci, ale také ty nejvyšší ambice a to pokořit osobní rekord, být nejlepší Čech a v AG se dostat na bednu. To se podařilo jen částečně.
Plavání v kanále spojující Dunaj a Mohan proběhlo dle plánu a podařilo se mi poprvé zaplavat pod hodinu za 59 minut, takže jsem na trať kola vyrazil jako drak a kosil jednoho závodníka za druhým, což mě trochu překvapilo, neboť jsem startoval z elitní vlny s číslem 42. Honzu jsem dojel už na 35km, ale to vzhledem k jeho tréninkovému manku, bylo celkem pochopitelné. Na Solar bergu mi vyhrkly slzy do očí, atmosféra na TdF je hadr!!! V polovině trati jsem držel průměr 38.6 a dojel silnou skupinu, která mě hákovala, a já je nebyl schopen urvat. Tak jsem druhé kolo v pomalejším tempu odjel s nimi a byl krásně odpočatý na běh. Celkový čas kola 4:44 by l nakonec také dle plánu (4:40-45) a jel jsem ho o dvě minuty rychleji než super cyklista Lukáš Krpec, kterého jsem vyrazil stíhat na běhu. Chtěl jsem dát maraton poprvé pod 3 hodiny a vše šlo dle plánu. Na 10km jsem doběhl trpícího Lukáše, 14km za 58:30. Trochu jsem zpomaloval, ale bylo to ok. NA 20km mě zaskočilo, že mě Lukáš zase předběhl, ale půlmaraton za 1:28:30, byl pořád ok. No a od té doby začalo přituhovat, a já zpomaloval. Posledních 12km, už to byl boj o holé přežití, tempo asi 5:15, nohy jako z olova. Lukáš mi dal na této části 7 minutL. Nakonec jsem se doploužil do cíle maratonu za 3:10 v dezolátním stavu v osobním rekordu 8:57, ale to co jsem prožil, bych nikomu nepřál. Asi nejvýstižnější slova jsou od Verči Andrlové, která mi asi půl hodiny po doběhu, po té co mě viděla 4 a 1km před cílem, říká: „Ty nejsi na kapačkách?“ Musím strašně pogratulovat Lukáši Krpcovi, který to nakonec rozběhl a finišoval jako první ve své AG. Já byl celkově 37 a v AG 8., což už mi fakt hlava nebere, jak je kategorie nejmladších dědků našlapaná. Už abych z ní příští rok zmizel mezi regulérní dědky 45-49. Nejdřív si ale hodlám zlepšit osobák v říjnu na IM Barcelona. Jak totiž řekl trenér Lukáš: Nemůžeme být nespokojeni, zajel jsi svůj vysoký standard, i když na spodní hranici, vzhledem k vytuhnutí na běhu. Ale zase se máme kam posouvat, a hlavně jsi nechodil!!!