Přečtěte si rozhovor vítězky, členky našeho týmu lady Pája Š.
jak ses na závod chystala a těšila?
Dělali jsme klasický před závodní týden. Takže jen krátké svižné tréninky a hodně odpočinku. Těšila jsem se strašně moc, protože jsem pozvala rodiče a spoustu svých kamarádů. Den před závodem jsem si říkala, pane bože, co když to zkazí…..
co jsi říkala na zprávu že Radka Vodičková nepřijede?
Já byla natěšená, že přijede, abychom měli skutečné srovnání se světovou špičkou. Radce jsem dokonce před měsícem psala, a potvrdila, že přijede.
jaky byl tvůj cíl? jak ses cítila v den závodu?
Mým cílem bylo napravit reputaci ve vodě a nahnat co to jen půjde, aby mě holky musely sjíždět na kole. Ráno jsem se vzbudila, bušilo mně srdce. Brala jsem to moc zodpovědně. Nechtěla jsem zklamat Lukáše, trenéra, a všechny blízké, co mě neustále ženou vpřed. Pak do toho vstoupila migréna a já se snažila do poslední chvíle polehávat.
jak se závod vyvíjel z tvého pohledu? kde se to lámalo o medailích?
Všichni hlásili, že je moc studená voda. Ze začátku bylo těch 15 stupňů příjemných, zchladila se mi hlava. Pak jsem začala drkotat zubama. Zazněl výstřel a přišla neskutečná mela. To jsem ještě nezažila. Začali se přes mě valit lidi, strašně jsem se bála. Za chvíli se to rozmělnilo a držela jsem se nějakého barevného neoprenu. Občas mně začali uplavávat, tak jsem přidala nohy. Tak nějak jsem měla pocit, že jsem ve stejné skupince. Na bojce, kde jsme se otočili a plavali napříč, mě to začalo unášet. To bylo legrační. A pak přišel protiproud. Nijak mi to nevadilo, jen v jednu chvíli jsem měla pocit, že přijel parník. Objevil se nějaký proud i s vlnami. Všichni začali děsivě kopat, a já si asi 3x lokla. Vylezla jsem z vody a děsně se mi motala hlava. Ruce jsem měla promrzlé a nemohla jsem otevřít suchý zip na neoprenu. Na schodech jsem si stopla hodinky a proletěl kolem mě Lukáš Krpec. Zaradovala jsem se, že jsem se ho udržela, že jsem musela být ve správném balíku. V depu jsem se od minula poučila, a žádné piknik ování nebylo. Ponožky a letecký běh pro kolo, odpočívat prý mohu na kole. Vyrazila jsem do prvního kola a valila nařízené watty. Říkala jsem si, že to bude dobré. Ve druhém kole se mi cyklistika začala vážně zajídat a ja se bavila počítáním, kolik minut tahle tryzna ještě potrvá. Rapidně mi začaly padat watty, rovnou ze skály. Na obrátkách jsem si přibližně počítala necelé 3 minuty náskok a věděla jsem, že musím zabrat, protože druhá půlka běhu už bude bojem o přežití. Nikdo mně nebyl schopný říct, kolik minut mám náskok. Všichni tvrdili dost. Ale jak můžou vědět, kolik je dost. Tak jsem se snažila běžet co bylo v mých silách tak, aby to nebolelo. A teda snažila jsem se, když mě sledovala kamera. Když odjela, tak jsem povolila. Na posledním okruhu jsem si říkala, že když mě do teď nepostihla krize, že to klapne. Když jsem vybíhala poslední kopeček před cílem, tak ke mně přistoupil Michal Bareš a říkal, ať si to už užívám a mně vyhrkly slzy. Další stanice byl Romik s vlajkou a v cílové rovince přátelé a táta se synovcem. Všem jsem dala pusu a došla do cíle celá ubrečená. Bylo to neskutečný. Nemohla jsem věřit, že to vyšlo a že mě u toho viděli moji přátelé.
jak sis užila atmosféru, co říkáš na organizaci závodu?
Když jsem vlezla do Vltavy, přišlo mi neskutečný, že si mohu zaplavat v tak velký řece, v hlavním městě. Okolo byli lidi na šlapadlech a paddle boardech, bylo to fascinující. Poprvé jsem zažila Jižní spojky na kole. Na běhu bylo těžké, jak se všude motali turisti. V jednu chvíli se zatáhlo a já zrovna běžela po mostě a po pravé ruce jsem měla Pražský hrad. Přišlo mi to překrásný.
kde to bylo pro tebe nejtěžši? co ti pomohlo to překonat?
Nejtěžší pro mě byl 3.okruh kola, nebyla jsem schopná točit watty, tak jsem jela, aby se mi jelo pohodlně. Říkala jsem si, že už mi zbývá jen x minut, a že se přeci nechci honit na běhu, tak jsem se snažila dál točit raději nohama.
jak ti bylo v cílové rovince?
Měla jsem chuť křičet!
co pro tebe tento velký úspěch znamená?
Znamená pro mě, že to, co dělám a jak to dělám, je správná cesta a dává smysl. A snažím se to tak předávat i dál a věřím, že to pár lidí inspiruje a budou prožívat podobné emoce jako já. To je nejvíc!
které závody mas v planu dal?
Pojedu olympijský TT v Šamoríně jako přípravu před MS v Austrálii. A tím ukončím TT sezonu a budu se věnovat zase jiným radovánkám, jako je Pole dance, lezení, surfování (byla jsem jednou, ale děsně mě to chytlo) apod.